Jdi na obsah Jdi na menu
 


Giti-moja láska

2. 11. 2007

Je tu nový príbeh od Martinky ... Príbeh je od stránky www.horses-online.cz
↓ klinite na celý článok


Jsem normální holka, ale mám obrovské štěstí. Je tomu už něco přes rok, co se do naší malé vesničky přistěhovali naši sousedé. Když jsem se dozvěděla že si s sebou přivezou tři krásné české teplokrevné klisny a jednoho valacha, byla jsem štěstím bez sebe. Asi po měsíci jejich pobytu jsem se rozhodla, že se půjdu majitelů zeptat, jestli bych nemohla chodit pomáhat a občas se i svézt. Oni mi to samozřejmě dovolili a také byli velice rádi, protože se o ně starala pouze majitelka a jedna zatím úplně neznámá holka.

Začalo to krátkou projížďkou v kroku, přecházelo to do klusu - cvalu a nezapomnělo se ani na trysk. Jednoho dne na mě trenérka zavolala a pověděla mi že půjdu skákat. Od onoho dne k nim chodím šestkrát týdně. Jezdíme společně na skokové závody a je z nás ta nejlepší parta. Nedávno (3 měsíce) mi majitel oznámil, že si nemám na pondělí nic plánovat. Celý týden jsem nevěděla proč. V pondělí jsem nasedla s ním do auta a jeli jsem do 1,5 hodiny vzdáleného Pilníkova. Tam jsem zjistila že Milan (ten majitel) tam má náš vlek. Odvedl mě do stájí a strčil mě do jednoho boxu.

Tam stála statná kobyla. Dozvěděla jsem se, že se jmenuje GITY. Byla však docela hubená, měla sestříhanou hřívu na ježka, vydrbaný ocas, mírně prohlou lebeční kost na čele a opuchlou tvář kvůli nedostatečné péči, když jí vypadl zub. Na popis je to trochu moc nedostatků, ale kdybys jí viděla tak by ti všechny ty nedostatky připadaly neviditelné. Já jsem k ní přistoupila a foukla jí do nozder, ona můj čin zopakovala a tím se z nás staly kámošky. Pak jsem jí ještě prohlédla kopyta a vyčistila ji, abych nečekala nějaké nemilé překvapení. bylo to skvělé - za půl hodiny jsem ji už vezli domů.

Tam měla připravený box, o kterým jsem ani nevěděla, že je vyčištěný. Zanedlouho jsem si na sebe zvykly a začaly jsme společně jezdit. Nejdříve pouze drezúra na jízdárně, pak se zapojovaly projížďky a teď patří skokový trénink k samozřejmosti naší náplně. Je to opravdu krása - vemte si že nejsem majiteli koní příbuzná ani vzdáleně. Přišla jsem do jeho života jako úplně neznámá holka, který by podle některých šlo jen o ježdění. A přes to všechno mi koupil koně, obstaral veškeré oblečení i ochranné prostředky.

Teď jsem už bohužel jediná zástupkyně do 18 let (je mi 14), která v naší stáji vydržela přes všechny nesnáze a opravdu náročnou práci.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA