Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozšírenie

2. 11. 2007
Geografické rozšírení
Je možné, že se ze Severní Ameriky rozšířili po pevnině. Poté, co se bloky oddělily, vyvíjely se skupiny koní v různých oblastech současně. Austrálie se oddělila mnohem dříve, proto zde neexistovali koně. Byli sem přivezeni v 18. St.
Nejvíce rodů Equus žilo v Evropě a v Asii.
Existuje také názor, že se různé typy rozšířily a křížily v době, kdy člověk ještě do vývoje koní nezasáhl.
Kočovné kmeny ve střední Asii cestavaly se svou zvěří, tím dopomohly rozšíření koní i do jiných oblastí.
V 16. Století připluli španělští dobyvatelé do Ameriky, čímž pomohli koním opět osídlit Severní Ameriku.
Nyní se stáda divokých koní pohybují v oblastech Afriky (Namibie, JAR, Mosambik, Tanzanie, Keňa, Somálsko, Etiopie) a Asie (Sýrie, Irák, Irán, Pákistán, Afghanistán, Uzbekistán, Turkmenistán, Tadžikistán, západní Čína, Mongolsko). Z těchto divokých koní je nejznámější kůň převalského žijící v Mongolsku.



Charakteristika prirozeného ekosystému
Nejvýznamnější zemí, v niž žijí stáda divokých koní, je nejspíše Mongolsko. Žije zde Kůň Převalského neboli kertag. V asijských stepích ho v roce 1879 objevil ruský cestovatel Przevalskyj. O dva roky později jej popsal přírodovědec Poljakov. Kůň je poměrně malý, s velkou hlavou. V létě má světlehnědou srst, která je v zimě hustá a dlouhá. Zdržuje se ve stepích. Podnebí v této oblasti charakterizují velmi horká léta a dlouhé studené zimy s ledovými větry ze severu. Stepi byly kdysi obydleny velkými stády býložravců – osly a sajgami, ale ta lovci vyhubily. Dnes jsou ve stepi nejběžnějšími zvířaty hlodavci, ale také antilopy, jeleni, maral, orel stepní, kulan (vzácný lichokopytník z poddruhů asijského osla). Je tu suché stepní rostlinstvo, především traviny – kavyl.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA